Míček a Flíček zakládají partu

Narí s Ájou s funěním zmizely v dálce i s megašlehačem. Míček a Flíček se začali vzpamatovávat z toho, co se právě dozvěděli.

„Míčku, proč se Ilík ztratil?“ zeptal se mladší Flíček, když se konečně pohnuli a začali se šourat zpátky do dílny.

„Nevím.“

„Aha,“ Flíček přikývl. „A náš brácha je socha?“

„Jo.“

„Jenže to nás pak nemůžou vzít do party.“ 

Oba si povzdechli. Zdálo se, že tím debata skončila. Pokud nic nevíte, těžko si o tom budete dlouho povídat. (Jen dospělí to prý zvládají celé hodiny.)

Když za nimi zaklaply dveře dílny, nastalo ticho. Ale pak se Flíčkovi rozzářily oči:

„Co kdybychom zachránili Ilíka? Stali by se z nás hrdinové a dračice by nám pak nosily ohnivkové sušenky.“

Při představě sušenek se Míček přestal mračit a zamyslel se. „Jenže jak chceš zachránit Ilíka, když nic nevíme,“ povzdechl si. „Tohle by snadno nevyřešil ani Dračí tajfun, a to je celá parta.“

Ale vtom dostal tak zajímavý nápad, až nadšeně mávnul ocasem. „Víš co? Tak si založíme vlastní partu! Nebudeme na nic čekat.“

„Sami dva?“ namítl Flíček.

V tom zavrzaly dveře dílny a dovnitř se protáhli dva malí, naprosto stejní draci. Šlo o dvojčata. Znala je celá osada, protože po narození dostala podivná vajíčková jména PR a DÍ.

Jejich rodiče se to pokusili napravit, když se dvojčata vylíhla – to se vajíčkové jméno dráčka mění na jméno plnohodnotné. A tak vznikli Prů a Dík.

„Ahój, co tu děláte?“ zeptali se dvojhlasně jako obvykle.

A tak jim to Míček a Flíček znovu řekli: Ilík je ztracený, jejich velký brácha je socha a oni zrovna zakládají supertajnou partu, aby se stali hrdiny a zajistili si doživotní přísun ohnivkových sušenek.

Prů a Dík na sebe koukli a vyhrkli současně: „My se k vám přidáme!“

„Tak jo,“ zavelel Míček, který se jako nejstarší automaticky pasoval na velitele. „Ale každá správná parta musí mít jméno. Dáme hlavy dohromady a budeme hlasovat.“

Nápady začaly létat dílnou jako divoké vosy. Jenže vůbec nebylo jednoduché se na něčem shodnout.

„Budeme Kutílci,“ navrhoval nadšeně Flíček.

„Nene,“ zakroutila hlavou dvojčata. „My nemáme dílnu. Dokonce ani šroubovák.“

Návrh byl tedy zamítnut třemi hlasy.

„Tak Průdíci,“ zkusil to Prů a Dík nadšeně vysvětloval: „Podle toho, jak se jmenujeme!“

„To nejde, nejsou tam naše jména!“ nakrčil Míček čelo.

Když zkusili spojit všechna jména, vznikl název PFMRŮDÍČEK. Ten byl vzápětí zamítnut, protože ho nikdo nedokázal plynule vyslovit.

„Tlapková patrola?“ tenhle název přišel Flíčkovi perfektní.

„NÉÉÉ, to by se neujalo!“ Tři páry očí se na něj pohrdavě podívaly. To bylo jméno vhodné tak akorát pro malé dračinky, ale ne pro partu drsných zachránců!

Jenže nápady jim už docházely a zdálo se, že je to čím dál horší:

„A co Zelenáči?“ navrhnul Prů. „Jako že jsme zelení draci.“

„To taky ne,“ okamžitě návrh zamítl Míček. „Můj taťka říká, že zelenáč je někdo, kdo nic neumí. My přece musíme něco umět, když chceme zachraňovat Ilíka.“

„A mít za to ohnivkové sušenky,“ pro jistotu dodal Flíček, který už začínal mít hlad. Vtom dostal tak geniální nápad, až nadšeně roztáhl křídla.

 „Mám to!“ nadechl se: „Budeme se jmenovat… Ohnivková sušenka!“

Jenže v hlasování získal jeho nápad jen jeden hlas a v celé partě zavládlo čiré zoufalství. Jak se tedy mají jmenovat?

Už to vypadalo, že se budou muset potupně vrátit k Tlapkové patrole. A právě v tu chvíli Míčka osvítil ten nejlepší nápad na světě. Jméno, které mělo sílu, švih a znělo nebezpečně. Jméno, které bylo prostě… dokonalé.

„Kluci,“ Míček se slavnostně nadechl, „myslím, že to mám. Budeme se jmenovat… Dračí tajfun 2!“

V dílně vybuchl jásot. Nové jméno získalo v hlasování všechny hlasy! Parta byla na světě!

„Ehm,“ odkašlal si Dík. „A jak toho Ilíka zachráníme?“

Čtyři páry očí se na sebe podívaly. Dračí tajfun 2 měl před sebou svou první výzvu.

„To bude chtít další hlasování,“ povzdechl si Míček…