Gratulujeme, statečný drakologu! 🏆
Právě jsi dočetl/a napínavé dobrodružství a došel/došla jsi až na úplný konec. Ale je to skutečný konec? Jako odměnu za tvou zvědavost ti odhalíme poslední tajemství této knihy – její epilog.
Ale nejdřív… co to ten epilog vlastně je?
Představ si, že příběh je velká narozeninová oslava. Když oslava skončí a všichni hosté odejdou, epilog je jako takové poslední zamávání z okna, malý dodatek, který nám prozradí ještě jednu poslední věc.
Jednoduše řečeno, epilog je krátká kapitola úplně na konci knihy, která se odehrává nějaký čas po hlavním ději. Autoři ho používají z několika důvodů:
Když jsem se probudila, byla v cele úplná tma. V tom se někde kousek ode mně mihlo slabé světélko. Najednou se ozval zvláštní zvuk. Znělo to, jako by se o sebe třely dva kameny.
„Kdo je tam?“ zašeptala jsem do tmy.
„Mé jméno jest Leopold,“ ozval se chraplavý hlas a do toho znovu zaskřípaly kameny. „Mohla byste mi laskavě sdělit, kde to jsem. Můj zrak je chabý a nic nevidím.“
„Tady je Ája. Nic nevidíte, protože je tu tma.“
„To je tedy dobrá zpráva. Doufal jsem, že můj zrak ještě pár tisíc let vydrží,“ odpověděl Leopold, ať už to byl kdokoliv.
Pár tisíc let?
„Kdo vlastně jste?“
„Jsem cestovatel v čase. Ostatní mě označují za permoníka.“
„Vy se dokážete pohybovat v čase?“
„Ano, je to prosté. Stačí usnout a prospat celou dobu ledovou. To hravě zvládne každá bytost kamenného původu.“
„A jak dlouho už bdíte?“
„Pouhé dva dny. Ovšem tentokrát je v Beskydech něco jinak. Již jsem se s tím svěřil svému novému příteli Ilíkovi.“
„Cože? Vy jste potkal mého brášku?“
„Ó, ano, malého draka. Je sice menší než jeho dávní předci, ale zanechal ve mně dobrý dojem.“
Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Ilík byl na útěku před černými draky, ale přitom stihl navazovat známosti po celých Beskydech.
V tom se ve tmě ozvaly rázné kroky, které nevěštily nic dobrého…
Jestli chcete vědět, co bylo dál, musíte si počkat na další díl.
Budou se dít děsně zajímavé věci!
